„Měli jsme však štěstí, že právě ve dnech, kdy jsme pořádali atraktivní kulturně výchovné akce, nám počasí přálo a přilákalo na ně tisíce lidí. Například o Dni Země k nám zavítalo přes tři tisíce, na dětský den pak bezmála dva tisíce návštěvníků,“ uvádí příklady za všechny současný ředitel zoo Jaroslav Hyjánek.

Ten si pochvaluje i skvělou spolupráci zoo s médii. „Mají k našemu zařízení přátelský vztah a často je lidem prostřednictvímn zpravodajství či reportáží připomínají. Masivní mediální kampaň byla při příchodu zubra evropského či jaguáří slečny Gracie. Hodně se psalo a mluvilo i o nových ptačích expozicích a všech našich mláďatech,“ uvádí další z potenciálních důvodů návštěvnického zájmu Hyjánek, podle nějž možná pomohla i reklamní kampaň ve slovenské Senici v rámci programu přeshraniční spolupráce s tímto slovenským městem. Přátelé ze Slovenska i tak tvoří standardně více než čtvrtinu všech návštěvníků. „Domníváme se, že tentokrát jich k nám přišlo ještě víc než v jiných letech,“ uzavírá ředitel.

„Jsou to puberťáci, myslím, že by jim rodiče mláďata zatím nepůjčili,“ soudí chovatelka Jitka Ebertová. Nicméně této dovednosti se naučit musí. Jinak by nedovedli odchovávat vlastní mláďata. „Mají ještě čas, ale než půjdou do světa, musí to zvládnout. Musí se umět o své mladší brášky postarat,“ upozorňuje Ebertová, která si pochvaluje bezproblémové odchovy u žlutorukých. „To s odchovy u tamarínů pinčích to tak jednoduché nebývá. U žlutorukých je ale pokaždé v expozici klid a pohoda. Všechno je, jak má být,“  chválí tento druh drápkatých opiček chovatelka.

Mláďata drápkatých opiček se nechají od všech členů rodiny několik měsíců nosit na zádech

Mláďata drápkatých opiček se nechají od všech členů rodiny několik měsíců nosit na zádech

Mláďata drápkatých opiček se nechají od všech členů rodiny několik měsíců nosit na zádech

Milé překvapení čekalo na chovatele hodonínské zoo, kteří sloužili o druhém vánočním svátku. Ve stáji oryxů – nebo chcete-li, přímorožců šavlorohých –  se  úderem jedenácté hodiny na Štěpána objevilo rozkošné mláďátko. „Že je samice březí, jsme zajisté věděli, ale kdy to přijde, to už ne. Bylo fajn, že se oryxí holka narodila právě o Vánocích,“ řekla chovatelka Jana Vargová, která se při své pondělní službě postarala o vše potřebné a spolu s ostatními, již sloužili, se dohodla i na jméně pro novorozeně. „Samozřejmě je to Štěpánka, jak jinak,“ smála se.

Jak dnes potvrdila ošetřovatelka Lada Vydařelá, holka se má čile k světu a hezky přibývá na váze. „Když se narodila, měla tmavohnědou srst.Teď jí sice už vybledla, ale pořád je krásná,“ obdivovala oryxí přírůstek. Jak také uvedla, chovatelé už po týdnu ke Štěpánce a její mámě pustili i tetu a dokonce i samce, takže celá skupinka byla pohromadě. „Samec se k mámě i mláděti choval ohleduplně. Jen se pak nenechal vyhnat na samotku, a tak strávil spolu s ostatními i noc. Ale všechno se obešlo bez problémů,“ referovala Vydařelá.

Štěpánka je v historii chovu oryxů v hodonínské zoo, který se datuje příchodem skupinky těchto antilop z plzeňské zoo v roce 2007, teprve druhým mládětem. To první přišlo na svět loni v listopadu v podobě kluka Adama. Toho si už ale ze zoo odvezl soukromý chovatel ze Slovenska. V pořadí třetí mládě možná už zanedlouho porodí druhá samice, která je příslušnicí nynějšího čtyřčlenné oryxí skupinky. Té se dosud nepodařilo, když loni poprvé očekávané mládě potratila.

Jako první letos přišlo více než sedmdesát dětí z dolnobojanovické mateřinky a jen o chvíli později se ve dvou skupinách přihnala drobotina z hodonínské Mateřské školy Jilemnického. A dala si záležet. Během chvilky byly stromečky kolem pavilonu exotického ptactva plné důmyslně vyrobených ozdob z chleba, rohlíků, ovoce a zeleniny. Děti je vyráběly společně se svými rodiči.

„Udělali si spolu hezkou chvilku a je vidět, že zapojili fantazii,“ řekla učitelka Soňa Hasíková a ukázala na krásné zvonečky a hvězdičky z chlebové střídy. Nechyběly ale ani ozdoby ze sušeného ovoce, mrkve a pečiva.

Radost zvířátkům udělali i malí školáci ze ZŠ U Červených domků. „Tohle je krásná akce na kterou se každý rok moc těšíme,“ svěřila se  jejich učitelka Pavlína Mezerová. Však také od Červených domků do 16. prosince, kdy zdobení končí, přijde ještě několik dalších skupin dětí, a přihlášeny jsou i školáci z Mírového náměstí.  

Předškoláčci z MŠ Dolní Bojanovice

Děti z hodonínské Mateřské školy Jilemnického

Děti z hodonínské Mateřské školy Jilemnického

Do zdobení se s chutí pustila i paní učitelka

Zdobit přišli i malí školáčci ze ZŠ U Červených domků

„Je hodný a své potomky nosí na zádech poctivě. Máma si je vezme snad jen omylem po kojení, když si je táta ihned nevyzvedne. Všechno je tentokrát, jak má být,“ pochvaluje si chovatelka, která si při minulých odchovech užila své. Bývalý samec totiž prokazoval poněkud asociální chování a nejenže své děti nechtěl nosit, ale stejně jako svou družku je nevybíravě napadal.

Proto také poslední vrh skončil naprostým fiaskem, když postupně uhynula všechna tři narozená mláďata, a šestnáctiletý agresor skončil na samotce v zákulisí  opičího pavilonu. „Nový samec, i když je otcem poprvé, žil ve skupině, kde odchovy byly. A je vidět, že vše potřebné řádně odkoukal,“ pochválila „premiérového“ pinčího tátu Jitka Ebertová.

Krátce po smutné události se ale začalo po zahradě šeptat, že se Tamaře podezřele zvětšuje břicho a že jí nezvykle chutná. „Že by byla březí?“ spekulovalo se v kuloárech.

„Trochu jsme si dělali naděje, i když jsme tuhle myšlenku hned zavrhovali. Nepředpokládali jsme, že už čtrnáctiletá jalovice by poprvé v tomto věku zabřezla,“ vrací se zpět k úvahám vedení zoo zoolog Jaroslav Hyjánek.

Překvapení ale na sebe nenechalo dlouho čekat. V neděli 16. října nad ránem chovatelé v zubří stáji skutečně objevili šťastnou mámu, vedle níž se tetelilo roztomilé mláďátko.

„Nechtěli jsme se s Karlovým pohrobkem pyšnit hned. Nikdy se neví, zda mládě přežije, a tentokrát jsme se hodně báli, abychom to nezakřikli. Dnes vidíme, jak se má malá holka čile k světu a že jí snad žádné nebezpečí nehrozí,“ doufá zoolog.

Nadšen ze šťastné události je i ředitel zoo Jiří Koliba. „Je to krásná safisfakce a dárek od nebohého Karla. Moc nás těší, že Tamara už není sama i to, že se nám najednou rýsují i šance získat další kusy tohoto krásného zvířete,“ naráží šéf zoo na možnost příchodu nové jalovičky z bratislavské zoo, případně býka z polské Bielowsi, a tím i vytvoření pohledného stádečka.

Zubří pár po příjezdu do Zoo Hodonín

To ještě byl zubří pár stále spolu. Karel už ale polehával

Zubří holka má už bezmála tři týdny

Šťastná máma s telátkem

„Nechal se vzít na ruku a zcela klidným zůstal i po příjezdu do zoo,“ pochválil orlího mladíka zootechnik Jiří Ingr, který v zoo pečuje o ptačí expozice. Ten také orla nejdříve umístil na posed, aby se alespoň částečně adaptoval, a ještě týž den ho vpustil do velké voliéry po sovicích sněžních. Ani tam nejevil žádné známky nervozity. Naopak, ihned se vrhnul na patnáct kuřátek, které dostal na uvítanou, a s velkým apetitem se jimi pohostil. Značně neklidní ale byli sousedé – výři velcí a puštíci bradatí. Ti se orla, jehož považovali za vetřelce, všemožně snažili zastrašit. Čepýřili se, roztahovali křídla, klapali zobáky a syčeli. Teprve když zjistili, že jim od příchozího žádné nebezpečí nehrozí, tak se zklidnili.

Svou nevěstu Zoju ale orlí samec zatím neuvidí. Ve voliéře, jež svým vybavením – velkou hnízdní plošinou a silnými bidly – plně odpovídá potřebám orla skalního, se totiž nejdříve musí zabydlet tak, aby se tam cítil pánem.

„Samice do voliéry musí přijít coby do neznáma. Jinak by hrozilo nebezpečí, že by ve snaze hájit své teritorium samce mohla napadnou nebo dokonce i zabít. Samice u dravců jsou totiž vždy o třetinu mohutnější než jejich protějšky,“ vysvětlil Jiří Ingr.

Počkat si zoo bude muset i na případné odchovy. Orli totiž dospívají až v pěti či šesti letech, takže nový dvouletý pár si na tři až čtyři roky může dát pohov. Pokud mláďata pak přijdou, zoo plánuje vyměnit je za jiné druhy orla. Další možností je eventuální zapojení do reintrodukčního programu orla skalního.

„Osídlili ubikaci po u nás deponovaném amazoňanu oranžovokřídlém, kterého jsme vrátili původnímu majiteli. Celou expozici po něm jsme přetvořili – původní kachličky jsme obložili rákosem, zem vysypali kůrou a v rámci našich možností jsme výsadbou speciálních rostlin dodali expozici  tropické ladění, neboť domovinou těchto ptáků je Afrika,“ řekl zootechnik Jiří Ingr, který má ptačí expozice v zoo a jejich rozvoj na starosti.

Jak toko tak turako patří do skupiny „plodo-hmyzožravých“ ptáků. Tomu odpovídá i jejich jídelníček, který tvoří dílem tropické plody, dílem hmyz, například mouční červi či cvrčci. Dostávají ale také holátka nebo zeleninu a tokovi jsou podávány i kočičí granule.

Oba ptáci vynikají zajímavým tvarem těla, nápadným zobákem a pěkným zbarvením.

„I když v uvedené skupině plodo-hmyzožravých ptáků patří spíše k těm běžnějším, u nás jsou málo známi a špatně se shánějí. Jsme rádi, že nám se to podařilo a že je můžeme představit našim návštěvníkům,“ doplnil Jiří Ingr.

„Oproti loňskému roku máme žhavou novinku v podobě ornitologického kroužku. V něm si přijdou na své žáci druhého stupně základních škol, které zajímá ptačí život,“ říká lektorka centra Šárka Krakovská. Podobně jako je tomu u většiny ostatních i tento nový kroužek zahájí svou práci v říjnu a povede jej sokolník a zootechnik Zoo Hodonín Jiří Ingr.

„Kromě toho, že se školáci seznámi s jednotlivými druhy námi chovaných ptáků, doví se též jak se o ně starat, vyzkoušejí si různou manipulaci s nimi, například i to jak jim zastřihnout křídla. Nebudou chybět ani základy sokolnictví,“ přiblížila obsah činnosti nově ustaveného kroužku lektorka.

Ještě stále za novinku lze považovat i klub pěstitelů kaktusů a sukulentů, který do svých řad bude přijímat zájemce všech věkových kategorií. „Stačí přijít dopoledne o  první neděli kteréhokoli měsíce ve školním roce do vzdělávacího centra naší zoo a přihlásit se,“ informuje Krakovská.  

Jeden z nejúspěšnějších zookroužků, teraristický, zahajuje v úterý 13. října. Pracovat v něm ale už dnes chce jedenáct zájemců. Volná jsou tak pouhá čtyři místa.

Poněkud obecnější zaměření na rozdíl od výše uvedených kroužků má kroužek přírodovědný. Ani ten není věkově vymezen. „Počítáme ale pouze s dětmi ze základních škol,“ upozorňuje Šárka Krakovská.

Po vyřešení personálních problémů začne od října pracovat i oblíbený Lamaklub, určený stejně jako kroužek ornitologický pro zájemce z řad žáků II. stupně ZŠ. Jeho členové pomáhají s péčí o domestikovaná zvířata, jež zoo chová, zejména lamy, koně a poníka. V zimním období ale funguje spíše na teoretické úrovni, kdy je na programu spíše teorie, ale také hry, kvízy, testy, prezentace či přírodovědné filmy.

V pestré paletě zookroužků nebudou ani tentokrát chybět Sovičky a Plameňáci, tedy skupiny dětí ze ZŠ U Červených domků, které se v zoo vyžívají v rámci přírodovědných aktivit školní družiny.

Přihlášky do kroužků lze stáhnout z www.zoo-hodonin.cz nebo si je vyzvednout na pokladně zoo. U zájemců o práci v lamaklubu, kde je velmi těsný kontakt se zvířaty, vyžadujeme kromě podpisů obou rodičů i lékařské potvrzení.

Ta postupně vzniká mezi expozicí sitatung západoafrických a tzv. starým šelmincem, na místě někdejších voliér s malými papoušky. Na novém už se usídlila například sojka, straka, dlask tlustozobý, stehlík či zvonohlík zahradní. A předevčírem dorazilo dalších sedm zpěváčků: čížek, hýl, strnad, kos a konopka a přidala se i nezpěvavá hrdlička a čejka. „Myslíme si, že běžní papoušci, kteří voliéry obývali doposud, už návštěvníky tolik nepřitahují. Řada z nich je chová doma. Ukázat jim evropské pěvce bude zajímavější. Jak se totiž ukazuje, lidé znají spoustu exotických ptáků, ale mnohdy nevědí, co létá kolem nich,“ říká zootechnik Jiří Ingr, který nové expozice připravuje. Tři z osmi venkovních voliér pro pestrost a porovnání obsazuje i tropickými pěvci, především australskými a africkými. Už teď v nich noty ladí například zebřičky, chůvičky, kanárci, amadiny či pásovníci. Z evropských pěvců chce Ingr ještě získat čečetky zimní a zvonky zelené. Musí ale zvážit jak ptáky namíchat.

„Například hýl a dlask jsou velmi agresivní. Dát spolu dva samce je nemyslitelné. Také stehlíci nejsou bezkonfliktní, ti se hašteří zejména při krmení. Budeme muset všechno dobře promyslet a vyzkoušet, aby to co nejlépe fungovalo,“ uvažuje Ingr. Ten také musel dělat opatření vůči škodné. Několik ptáků totiž brzy vzalo zasvé. „Prostřednictvím fotopastí jsme zjistili, že je mají na svědomí puštíci ze sousedního lesa Teď jsme střechy voliér pokryli rákosem a zatím je klid,“ hlásí zootechnik.

Všichni uvedení ptáci pocházejí od soukromého chovatele z Přerovska. Opatřeni jsou nesnimatelnými kroužky a každý má i řádné doklady. „Z hlediska chovu jde o velmi náročné ptáky. Takže sehnat je s doklady je problém. Jsme rádi, že se nám to podařilo, protože jinak bychom expozici nemohli založit,“ uzavírá Jiří Ingr.

Zebřička pestrá

Čejka chocholatá

Stehlík obecný