Poděkování:

Zoo děkuje všem sponzorům za dary, které přispěly ke zdaru oslavy letošního dětského svátku.

Byly jimi: Lesy ČR, fa Ryas, JiPo, lázeňské oplatky a  Sedita.

Za mediální partnerství zoo děkuje Rádiu Jih.

foto i text Bohuna Mikulicová

text a foto Bohuna Mikulicová

 „Nejsme z cukru, trocha vody neškodí,“ řekl odhodlaně  vedoucí výchovy z prvně jmenovaného zařízení, Eduard Mezera. A opravdu. Ve chvíli, kdy déšť ještě zesílil, do zoo dorazilo na šedesát malých i dospělých hostů zahalených v pláštěnkách, nejen z obou zelených domů, ale i z hodonínské Duhové školy a také z Břeclavi. Stal se však zázrak, neboť úderem půl páté, kdy akce oficiálně začínala, jako mávnutím onoho proutku déšť  k všeobecné radosti zcela ustal. Pláštěnky v tu chvíli byly zbytečné a VIP hosté, rozděleni do dvou skupin, si mohli od žáků výtvarného oboru ZUŠ nechat pomalovat tváře a pak společně s  Lukášem, Maruškou, Peťkou a Šárkou  vyrazit za zvířecími kamarády. Ti už čekali.

Nejdříve výr Kendy na ruce sokolníka Jirky, poté přátelské lamy, u nichž stála Eva s dalším Jirkou, Vilma se želvičkou  a nakonec  hebounká činčila a králíček v rukou Martina. Všechna jmenovaná zvířátka si hosté mohli pohladit, ale nevynechali ani ostatní osazenstvo zoo. Plni zážitků se pak vrhli na „taneční parket“, aby se rozhýbali při diskotéce Luďka Ptáčka. Ale jen na chvíli. Své divadélko Veselá školička už měla připraveno Markéta, která přišla s pohádkou Kohoutek a děti hezky  vtáhla do děje. A když byl pohádky plné legrace konec, už na děti čekal cizokrajnou řečí mluvící alchymista, tajemný Mistr Theodorik  se svými asistenty. Trio z Dračího úsvitu v černých pláštích pozvalo děti do své alchymistické laboratoře. U stolu plných zkumavek, kádinek  a nejrůznějších lektvarů provádělo četné experimenty a hlavně – sám Mistr každému na přání namíchal elixír. A že měl na výběr! Elixír věčného mládí, krásy, dlouhověkosti, úspěšnosti, štěstí, moudrosti, lásky, nesmrtelnosti, nebo takový, který posílil schopnosti či poléčil neduh. Není divu, že na tak vzácné nápoje stály fronty.

Takto oblaženy přijaly pak děti i jejich doprovod pozvání k bohatému stolu a nakonec už dostaly jen dárek na rozloučenou. V tu chvíli se opět spustil déšť.

 

Poděkování:

Zoo Hodonín upřímně děkuje všem sponzorům 7. ročníku  Dreamnight za dary či jinou pomoc. Patří k nim:

Základní umělecká škola Hodonín, Hračky Barvíř, Řeznictví- Uzenářství Lupač,  Dračí úsvit – Mistr Theodorik se svou suitou, Divadélko Veselá školička, Veterinární ordinace MVDr. Daniely Plešové

Bohuna Mikulicová

Její účastníci se tentokrát mohou těšit na Divadélko Veselá školička, písničku od Denisky a Večer s Dračím úsvitem. Možná (vlastně určitě) přijde i alchymista a nebude chybět ani diskotéka Luďka Ptáčka, nezbytný zvířátkový funny make-up a hlavně návštěva zvířecích kamarádů. Dárečky na rozloučenou a malé občerstvení, jak bývá zvykem,  letošní oblíbenou akci ukončí.  Zájemci o účast na ní se mohou ještě přihlásit na č. tel. 518 343 385.

Bohuna Mikulicová

„Kvůli nové expozici surikat, kterou v jižní části zahrady chystáme, bude zapotřebí kontaktní dvorek poněkud zmenšit. Ve zmenšeném prostoru musí být také menší zvířata. Navíc tyto ovečky tím, že jsou drobounké (kohoutková výška do 50 cm, váha 15 až 18 kg – pozn.aut.), jsou  vhodnější i pro děti,“ řekla zooložka Lenka Pacíková k příchodu dalšího nového živočišného druhu do zoo. Ta podle ní zatím  rozmnožování oveček neplánuje. Půjde pouze o kontaktní zvířata na mazlení.

„Ač vypadají jako malí čertíci, děti se jich vůbec nemusí bát. Riziko, že by jim jakkoli ublížily, je naprosto minimální,“ uvedla zooložka. Ovečky jsou totiž tak malé,  že jim pracovníci zoo museli upravit ubikace po jejich větších předchůdkyních. „Museli jsme snížit krmítka a provést úpravy oplocení. Hned po příjezdu je totiž přeskočily a uprchly do zahrady. Mířily přitom na návštěvu k velbloudům,“ pobavilo Pacíkovou. 

Tři ovčí holky, z nichž dvě jsou tříleté a jedna dvouletá, přišly ze Zoo Ohrada v Hluboké nad Vltavou, kde mají s chovem tohoto druhu letité zkušenosti. Původním domovem oveček ouessantských je ale stejnojmenný ostrov nedaleko francouzské Bretaně. Toto plemeno se tam v původní verzi však dnes nevyskytuje, ale díky tomu, že se odtamtud dostalo na pevninu, zůstalo zachováno ve Francii a chovají je i v Belgii a Nizozemí. „Jde o nenáročné plemeno, původně chované spíše pro vlnu. U nás se tyto ovečky chovají jen jako zájmová zvířata, to znamená jako živá sekačka nebo v zookoutcích,“ doplnila informace Lenka Pacíková, která připomněla i malou story, která se k nim váže.

„Často je název ovce „ouessantská“ zaměňován za „quessantská“. Vzniklo to chybou úředníka, když plemeno u nás zapisoval. Traduje se, že mu přišel fax, na němž bylo umáznuté „o“, takže vypadalo jako „q“. A s tím písmenem je i chybně zapsal, takže mnozí, často dokonce i chovatelé, dosud používají tento špatný název,“ vysvětlila zooložka.  

foto i text Bohuna Mikulicová

Ovečky ousessantské v kontaktním dětském dvorku

Jako malí čertíci, avšak velmi přátelští

„Antilopa losí je jednou z největších vůbec. Spekuluje se o tom, že po Derbyho je druhou největší antilopou na světě,“ říká zooložka hodonínské zoo Lenka Pacíková. Jak dodává, tento druh antilop je zajímavý i tím, že se dá chovat takzvaně polodomestikovaně, přičemž existují i farmové chovy. „Cenná je u nich produkce kůže, ale především mléka a masa. To je velmi dietní, mléko má zase vyšší obsah bílkovin a tuků než kravské,“ říká zooložka o antilopách žijících v jižní a východní Africe, které jsou zapsány v Červené knize ohrožených živočichů. „Ubývá jich vlivem postupné ztráty jejich přirozeného prostředí a dále bezohledného lovu pro trofeje. Také jsou často stiženy nemocemi přenesenými ze skotu,“ doplňuje Pacíková.

Transport dvou slečen, z nichž jedna přijela bez jména a ta z Gelsenkirchenu se jmenuje Madai, se obešel bez problémů. „Při nakládce obě sice trochu vyváděly, nechtělo se jim nikam pryč, ale cesta byla klidná. A při vykládce v naší zoo už byly naprosto v pohodě,“ hlásil zoolog Jiří Ingr, který obě roční losí dámy přivezl. Obě se s novým prostředím sžily obdivuhodně rychle. Téměř bezprostředně poté, co vyšly z transportních beden, se šly pozdravit se sousedy, zebrami Chapmanovými z jedné, a s kiangy z druhé strany, a neprodleně si prohlédly i své nové bydlení. „V přírodě je přirozené, že žijí ve stádě asi o pětadvaceti kusech a nedělá jim problém spojit se se zebrami či jiným druhem antilop. Proto také plánujeme, že  zvířata z našeho velkého kruhu budou mít jeden velký výběh, v němž budou žít společně,“ přidala další informace Pacíková. Jak také dodala, antilopy jsou velmi skromná zvířata. Protože pocházejí z teplejších krajin, tak na zimu potřebují teplejší stáje, ale co se týká stravy, jsou nenáročná. Také dovedou dobře hospodařit se zásobami vody. „Základem jejich krmné dávky bude seno, k němuž přidáme mrkev, jablíčka, případně šrot či granule. Jako jedny z mála zvířat spásají i vytrvalé plevele, jako jsou kopřivy, pcháče a šťovík, takže nám budou ve výběhu hezky uklízet,“ těší se zooložka.

text i foto Bohuna Mikulicová

„Psí útulek jsme provětrali takříkajíc v rámci jarního úklidu,“ říká s trochou nadsázky lektorka vzdělávacího centra Šárka Krakovská, která s myšlenkou tuto bohulibou akci uspořádat přišla poté, co se inspirovala podobnou činností jiných zařízení. 

Dobrovolníci, mezi nimiž byli jak jednotlivci, tak například i skupina členů ratíškovického agility klubu Luckydogs, vzali hafany až k Písečným rybníkům, kde se někteří z nich i vykoupali. Po dvou hodinách se zase všichni vrátili zpět.

„Byli sice trochu uondaní, ale bylo na nich znát, jak jsou spokojení, jak jim procházka přišla vhod. A to nejen pejskům, ale i všem těm, kteří se rozhodli věnovat svůj čas a pro naše svěřence udělat něco hezkého,“ zhodnotila sobotní výlet vedoucí útulku Šárka Kaňuková. „Máme už několik pozitivních ohlasů na webových stránkách útulku,“ potvrdila slova své kolegyně Šárka Krakovská, která doufá, že sobotní venčení  nezůstane ojedinělé. „Rádi bychom, aby se z toho stala tradice. Pejsky určitě vyvedeme z útulku zase na podzim,“ slíbila.

 V útulku je v současné době pejsků devatenáct. Ven směli jít jen ti, kteří v tu dobu byli řádně zaočkováni.  Příště se ale dostane už  i na ostatní.  Teď si zatím organizátorky pochvalují, že díky sobotnímu větrání získal útulek další přátele, kteří za pejsky přijdou a třeba je vyvenčí  i kdykoli jindy. „Takové příznivce, kteří nám pomáhají poskytovat pejskům takzvané wellfare neboli pohodu, už máme. Je jich ale málo. Přivítáme každého, kdo chlupáčům jejich pobyt v útulku zpříjemní,“ shodují se obě Šárky.  

text Bohuna Mikulicová

foto Dušan Buček

 I letos má zoo připraveny tradiční bonusy. První je určen dětem do patnácti let, které mohou odpoledne do zoo vstoupit zdarma, ten druhý je pro dospělé. Ti si na stanovišti jednoho ze spolupořadatelů akce mohou zdarma nechat změřit tlak nebo množství tuku v krvi. Začínáme ve 13.30, konec akce  je plánován  na 16.30.

Bohuna Mikulicová

Spolupořadatelé Dne dětí v zoo:

 Podle ní ale bude chvíli trvat, než se spřátelí s členy stávajícího čtyřčlenného stádečka. „Seznamování u zeber může z pohledu člověka vypadat poněkud drsně. Zebry totiž při neshodách ve stádě používají zuby a kopyta.  Naštěstí ale to, co by člověka mohlo i zabít, zebra zvládne třeba jen s odřeninou či pohmožděním,“ popsala zooložka, podle níž se malé nepokoje nyní dají čekat. Už proto, že jedna ze dvou starších klisen je březí, a uvnitř stáda tak panuje větší nervozita.

„Zatím je malá od stáda oddělená. Jakmile ale dospěje, což se stává během prvního roku života, spojíme ji s ostatními. Věříme, že pak už bude všechno v pořádku a návštěvníci se budou moct těšit na pohledné zebří stádečko,“ uvedla Lenka Pacíková. 

text i foto Bohuna Mikulicová