Dlouhého půldruhého roku žila samice kajmana hladkočelého ve velkém akvateráriu naproti akvária žraloků černoploutvých jen s želvami a piraněmi. Její kamarádka, s níž do pavilonu akvárií přišla v roce 2002, kdy byla otevřena i expozice Podmořský svět, totiž spolykala silikon, který slouží k těsnění skla a k lepení kamenů, a přestože operační zákrok veterinárního lékaře dopadl dobře, kajmaní samice za několik dnů uhynula. Důvodem byla sekundární infekce.
„Hned když jsme kajmanky získali, snažili jsme se výměnou jedné z nich sehnat samce. To se ale nedařilo. Až teď nám vyšel vstříc soukromý chovatel a naši kajmani mohou žít v páru. Snad se budeme moci těšit i na odchovy. Byla by to naše první zkušenost,“ říká zoolog Jaroslav Hyjánek.
Na malé kajmánky se těší i chovatel Jiří Brožík, i když příchod samce byl poněkud dramatický. „Samice si hájí své teritorium, ze začátku samce zle napadala, Všiml jsem si, že má dokonce na hlavě u dýchacího otvoru lehké kožní zranění,“  referoval o situaci v akvateráriu chovatel, který věří že se vztah zvířat brzy upraví. Poněkud větší klid je tam patrný už dnes.
„S odchovy kajmanů zatím osobní praktickou zkušenost nemám. Věřím však, že až zcela skončí teritoriální bitva a poté, co vybudujeme nové kladiště a já zjistím, co jim bude nejvíc vyhovovat, mláďat se  dočkáme. Teď si ale samec zřejmě bude muset zvykat i na mne. Vidím, že mě hodně sleduje,“ uvádí Jiří Brožík.