O další nový zvířecí druh je bohatší hodonínská zoo. K čtyřčlenné skupince lemurů tmavých v tamním pavilonu opic v lednu přibyla trojice nádherných, dětské plyšáky připomínajících vari červených (dříve nazývaných lemur vari). Dvacetiletý samec Archie s dvouletým synem Mitchem dorazili do Hodonína z jihlavské zoo, čtrnáctiletý Ruda pak ze Zoo Ostrava.
„Lemury znají naši návštěvníci jako jedny z nejoblíbenějších zvířat řadu let. Už dlouho předtím, než k nám přišla stávající skupina lemurů tmavých, byl ozdobou pavilonu primátů pár vari černobílých, dříve nazývaných lemur vari. Poté, co však uhynul samec Honza a o něco později i samice Kimberley, jsme se rozhodli pro chov nového příbuzného druhu, vari červeného,“ zdůvodňuje příchod roztomilých lemuřích kluků zooložka Lenka Štursová.
Podle ní se zvířata ze dvou rozdílných skupin s novým prostředím během dvou týdnů bez problémů sžila, ale na sebe samotné si kvůli obavám z potenciálních, často i krvavých konfliktů musela zvykat postupně. Proto zprvu byla od sebe oddělená tak, že na sebe viděla pouze skrz skla mezi ubikacemi. „Zvlášť obezřetní jsme byli u samce Rudyho, který prošel již čtyřmi jinými zoo a v žádné se ho nepodařilo zapojit mezi ostatní jedince. O to příjemnější bylo zjištění, že se naše obavy nenaplnily. Postavení ve skupině si vyjasňovali jen dva samci, ale k závažnějším konfliktům mezi nimi nedocházelo,“ vylíčila počátky soužití lemuří party Lenka Štursová. I tak se ale chovatelé nováčkům snaží dávat krmení na více míst, aby předešli zbytečným šarvátkám. „Zatím jsme je navíc ponechali v obou ubikacích, které jsou však propojeny tak, aby zvířata měla v případě potřeby prostor k úniku do bezpečí,“ vysvětluje chovatel Lukáš Baránek.
Lemuři patří mezi endemické poloopice Madagaskaru. Jejich tělo je kryto jemnou hustou srstí, kterou pročesávají tzv. hřebínkem, tvořeným spodními řezáky a špičáky. Mají ploché nehty na všech prstech vyjma druhého na zadní noze, kde místo nehtu mají dlouhý rozeklaný dráp. Nejnápadnější částí jejich těla je mohutný ocas. Ten si lemuři co chvíli legračně protahují mezi předními končetinami. Důvod je prostý. Na zápěstí mají totiž umístěny pachové žlázy a svůj ocas si takto „parfémují“. Ten pak slouží jako optický a pachový signál. Své jméno lemuři dostali podle římských lemuros – duchů zemřelých, již se za noci ozývali pekelným kvílením, křikem a nářky. To přesně vystihuje vari, jejichž skupinový řev je ohlušující a často i hrůzostrašný.
Stejně jako ostatním druhům lemurů vedených v Červené knize jako kriticky ohrožený druh i vari červenému hrozí ve volné přírodě vyhubení. Je proto velmi důležité udržet životaschopnou populaci v lidské péči a uchovat tento druh pro další generace.
Bohuna Mikulicová, spolupracovnice zoo
Iva Uhrová, tisková mluvčí, propagace a KVČ
