Donedávna šestičlenná parta kočkodanů zelených v hodonínské zoo je bohatší o dalšího člena. Zda sedmnáctiletá samice Oša za přispění svého o rok staršího partnera Waltera přivedla na svět holku či kluka, se uvidí až při čipování mláděte.
„Když jsme v sobotu dvaadvacátého července přišli do práce, zastihli jsme Ošu s již očištěným miminkem v náruči. Porodila během noci a ráno už měla malé u prsu a kojila,“ podělila se o příjemný zážitek chovatelka Petra Bílková, která chválí i sestry novorozeněte. I ony se o ně krásně starají. Už druhý den Oša totiž mládě půjčovala starší dceři Arye. „Co nás ale udivilo, svěřuje je i teprve roční Tomence. Je vidět, že má k sestrám mláděte důvěru. Přesto ale vždy stojí opodál a bedlivě sleduje, jak se holky učí rodičovským dovednostem a zda je vše v pořádku,“ popisuje dění v kočkodaní ubikaci i výběhu Petra Bílková.
Sedmnáctiletá Oša má za sebou už čtrnáct porodů, z toho třináct úspěšných. Jen v Zoo Hodonín, kam přišla se svými soukmenovci v roce 2012 ze Zoo Liberec, porodila čtyři mláďata. Zatímco první z nich, Bobo, se stal obětí rvaček skrz mříž se sousedními gibony, Tyrion, Tomenka i nynější přírůstek se mají čile k světu a spolu se svou mámou, tátou a již jmenovanými sestrami, k nimž patří ještě Alanys, skýtají svým sympatickým chováním návštěvníkům zoo skvělou podívanou a příjemnou zábavu.
Kočkodan zelený není nikterak vzácným zvířetem, v zajetí se ovšem vyskytuje ojediněle. Tohoto středně velkého lidoopaolivového zabarvení je v rámci ČR možno spatřit pouze a jen v Zoo Hodonín. „Chovy kočkodanů nejsou známy ani v Evropě. Dřív byly v Lisabonu a litevské Klaipédě, ale i tam už skončily. Nějaké jsou možná ještě v Maďarsku,“ říká ředitel zoo Martin Krug. „Určitě nejde o druh v přírodě ohrožený, ale tím, že nikde není k vidění, se stává drahokamem mezi primáty,“ dodává.
Do chovu kočkodanů se zahradám nechce, a to ani přesto, že jde o zvířata velmi zábavná a atraktivní. „Pro jejich ojedinělost je těžké získat nepříbuzné jedince. Navíc v hierarchickém uspořádání skupiny vládne striktní nadřazenost a silnější jedinci ty slabší často šikanují a ohrožují,“ vysvětluje zooložka Lenka Štursová.
Kočkodaní rvačky nejednou končí i úhynem ve skupině. V té, přestože samice jsou menší než samci, panuje přísný matriarchát. „U nás vládne Oša. To ona všechno řídí a zve do boje proti slabším jedincům. Když si nejníže postavený dovolí na výše postaveného, to Oša trestá. I při krmení slabší čekají, až se ostatní nají. Proto jídlo dáváme na více míst,“ říká chovatel Lukáš Baránek.
Samec má funkci rozmnožovací a obrannou. Když jde ale o konflikt, vytáhne do boje i on. Péči o mladě nechává na samici, ale přesto se mu věnuje. „Slouží mu coby hřiště. Malé po něm skáče, zlobí ho a samec to trpělivě snáší,“ přibližuje, jak to ve skupině chodí, Baránek.
Text: Bohuna Mikulicová
Foto: Josef Petrica