Na sklonku loňského roku se v hodonínské zoo narodilo mládě vlka hřivnatého (Chrysocyon brachyurus). Chovný pár, který je přivedl na svět, je již pokročilého věku, i přesto se desetiletá samice a o dva roky starší samec, stali rodiči. A to již popáté. „Po konzultaci s koordinátorkou chovu jsme je nechali spojené i v období páření. Šance, že samice zabřezne, byla minimální. Proto byl tento vrh pro nás překvapením,“ vysvětluje zooložka Lenka Štursová.
Mláděti se daří dobře, nachází se ve společném výběhu s rodiči, kteří se o něj vzorně starají. „Má za sebou očkování a odčervení a čeká je ještě přeočkování,“ doplňuje dále zooložka. Kromě mateřského mléka se živí potravou, kterou mu rodiče vyvrhnou. Jakmile mládě povyroste, o jeho dalším umístění rozhodne již zmíněná koordinátorka chovu, která určí, do které zoo zvíře půjde.
Vlci hřivnatí jsou velmi plachá a na stres citlivá zvířata a jejich odchov z tohoto důvodu bývá komplikovaný. Rušivé vlivy se totiž nedají nikdy zcela eliminovat. „Celkem se narodila dvě mláďata, ale podobně jako u předchozího vrhu před třemi lety jedno z mláďat nepřežilo,“ uvádí Štursová. „Svou vinu na tom nesou i někteří návštěvníci, kterým neuniklo, že se v ubikaci něco děje, a pohybovali se i přes zákaz v distanční zóně bezprostředně u výběhu. Zvýšený ruch samici vyděsil natolik, že následně mládě usmrtila. Proto prosíme návštěvníky, aby do budoucna respektovali všechny zákazy a nařízení, které jsou v zoo umístěny vždy na viditelném místě, abychom podobným situacím předešli,“ uzavírá Štursová.
—–
Tento zvířecí druh je v zoo chován od roku 2000. Chovný samec přišel do Zoo Hodonín v říjnu 2009 z plzeňské zoo, o tři roky později k němu přibyla z polských Katovic samice, která nahradila původní, uhynulou samici. Prvoodchov vlků hřivnatých v hodonínské zoo se podařil v roce 2015. Jednalo se o dvě samičky. Další úspěšný odchov dvou samců následoval v roce 2017.
V přírodě se vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus) vyskytuje v Jižní Americe, především na území Brazílie, severní Argentiny, Paraguaye, jižní Bolívie a jihovýchodního Peru. Jejich domovem jsou křovinaté lesy a savany bažinatým povrchem a bujnou vysokou vegetací. Svým vzhledem vlk hřivnatý připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hřívou přes ramena. Dlouhé nohy mu umožňují vidět přes vysokou trávu, zkosené drápy usnadňují pohyb v bažinatém prostředí. Typický je pro něj mimochod, což je pohyb, kdy se v kroku pohybují společně vždy nohy na jedné straně a následně na druhé straně. Je znám silným, specifickým pachem moči samců.